Baleárské ostrovy byly během staletí díky své poloze vystaveny vlivu mnoha různých kultur. Archeologické nálezy dokazují, že Mallorca byla pravděpodobně osídlena již v pátém století před naším letopočtem v době neolitu. Později se zde vylodili lidé kultury "zvoncových pohárů", kteří přišli ze španělské pevniny. Z několika kamenných nálezů lze také usuzovat, že ve 14. století př.n.l. se zde objevili i přistěhovalci ze Sardinie a Korsiky.
Další vliv měli na Mallorcu Punové, kteří si zde zbudovali zázemí pro své obchodní cesty. Ještě ve druhém století našeho letopočtu zde sídlili Římané a po dobytí Španělska muslimskými vojsky se ocitla Mallorca pod arabskou nadvládou.
Rozvoj místních obyvatel byl vždy ovlivňován dramatickými událostmi – válkami, útoky pirátů, hladomorem a epidemiemi. V roce 1364 zde žilo asi 65 000 lidí, z toho polovina ve velkých městech. O šedesát let později se počet obyvatel snížil na 51 000. Největší sídla byla zpustošena a většina obyvatel se přestěhovala na pevninu, kde měli vyšší šanci na přežití. Teprve v 16. století se začal ostrov opět rozvíjet. V 19. století, kdy byli piráti ze severní Afriky poraženi, zažila Mallorca další období rozkvětu. Stala se španělskou kolonií a bylo zde zřízeno mnoho důležitých, nejen obchodních, přístavů.
Po druhé světové válce se zde začal masově rozvíjet cestovní ruch. Celé Baleáry se staly cílem mnoha turistů, většina místních obyvatel dnes pracuje ve službách cestovního ruchu a turismus se tak stal nejdůležitějším příjmem ostrova.
